JAK SE U NÁS VLASTNĚ OBJEVILA...
V rubrice Všelijaký věci je příspěvek s názvem Nový člen do rodiny. Pokud jste si to už přečetli (A pokud ne, tak si to přečtěte) tak je vám určitě jasné, jak hrozně, hrozně, hrozně ale hrozně moc, jsem se těšila na čtvrtek 8. žáří, to byl totiž den, kdy jsme si měli přijet pro naši miláčku, Denisku. Mamka sehnala jednoho svého kamaráda, aby nás tam, kde Deniska dřív bydlela, dovezl autem. Ono je to totiž až u Opavy, ve vesnici jménem Raduň. Tak jsme tam asi po čtyř hodinách dojeli - zácpy nebyly, ale po cestě jsme se stavili v restauraci - No, tak jsme tam dojeli a Deniska už na nás čekala. Ona je to taková Ňuňinka, nejmenší z vrhu. Měla tři sourozence, dvě sestry a jednoho bratra. Všechna štěňátka k nám běžela, vrtěla ocáskem až teda na Denisku. Byla už od malička bojácnější. Ještě že s sebou mamka vzala teplou deku, protože Denisce byla hrozná zima. Aby ne, když skoro celý den lilo... Zabalila jsem ji do té deky, a už jsme jeji domů. Deniska byla samozdřejmě samej stres, co se to děje, kde je maminka, kdo jsou ti cizí lidé... A byla strašně ospalá. Potvůrka maličká, už zavírala očička, ale odmítala usnout, protože si asi myslela, že kdyby usla, co bychom s ní dělali atd atd atd... A když už konečně usínala, zeptala se mamka hlasitě: "Kolik je hodin, já mám vybitý hodinky." A tím Denisku probudila!...
Zastavovali jsme na benzince, jednak abychom doplnili nádrž, jednak protože skoro všichni chtěli na záchod, jednak protože mamka si chtěla koupit kafe a hlavně, aby se Deniska mohla vyčurat nebo vykakat. A teď jsme zjistili, že ta paní chovatelka od které ji máme, naučila Denisku že si venku uleví! Takže tyhle základní věci už ji učit nemusíme, ty už umí. Také se naučila přiběhnout na jméno, a to by jste nevěřili jak je to komické, když cupitá po zemi!!! Ona klusá jako pidi koníček!!! A je hrozně krásná, roztomilá, hravá, malinká a šikovná!!! Bezva štěně!!!
Roztomnilá ťutinka! Tady zrovna spinká v pelíšku. Skoro pořád spinká. Ale já se ani moc nedivím, protože jí je pouhých šest týdnů!!!!!!!!!! To i já jsem souhlasila s tím, že by ji ta paní měla u maminky nachat aspoň čtrnáct dní. Každopádně paní trvala na tom, že si pro ni přijedeme už v tomhle útlém věku. Je to malá šikulinka! Tím, že byla od maminky odstavená tak brzo, neumí ještě pořádne jíst. Umí pít, a vezme si i malé kousky kuřete, a když na večeři nebo na oběd normálně dostane granulky zalité teplou vodou, z kousky toho dobřého, kuřecího masa, tak se cpe jako otesánek (Samozřejmě jako ten pro děti, ne jako ten od Švankmajera!) Je skrátka neskutečně roztomiloučká! Jako všechna štěňátka!!!...