O KŘEČICI MIELL
Do klece proniklo sluneční světlo a z domečku se ozývalo huhňání a občas i mluvení ze spaní. Miell se zatím ještě neprobudila ale už se převalovala víc a víc až nakonec z domečku naštvaně vystrčila hlavu a zaklela. "Hernajs! Kdo vyrobil to zatracený slunko! Vždyť je to záhuba všeho živého!!! Já na něj dosáhnu ták..." A rozpřáhla se nataženou rukou. Pak se pomalu prohrabávala v pilinách až oběvila chutné semínko. "Ha! Čerstvá snídaně!" Vzala jej do tlapek a pochutnávala si. Pak začala pomalu sbírat ostatní semínka a cpala si je do žgraní. Ty, co už se jí tam nevešly, si jednoduše dala do domečku. Pak šla o trošku dál kde bylo kolečko na běhání a začala v něm běhat. Tento fitness prováděla každé ráno, pět minut. Pak šla zase do domečku kde si upravovala pilinky. Vyšla ven a začala šplhat na mřížích a okusovala je. Najednou se otevřela dvířka od klece. Vevnitř zašmátrala velká, lidská ruka a chytila Miell kolem pasu. Vytáhla ji ven ale Miell se začala kroutit a vysmekla se ruce, a už byla na podlaze. Ruka se jí snažila chytit, ale Miell zapracovala svímy rychlímy tlapičkamy a upalovala pod postel. Tam ruka nedosáhla. Miell se klepala strachem ale veděla, že když rychle poběží napravo (z jejího pohledu) tak že ruka nestihne dojít až tam. Rychle tam vyrazila a vyběhla do obýváku. Ani se nezastavila, když se člověk s rukou postavil a utíkal za ní. Běžela rychle do kuchyně, ale tam byl další člověk. Miell se postavila do dveří a velké nohy jí málem zašláply. "To je mi ale mrav!" Řekla si pod fousky. Prosmýkla se mezi kostkovanými pantoflemi a ledně proplula do kuchyně kde kuchařka připravovala oběd. Měla v ruce zrovna mrkev a Miell se sotva udržela aby neomdlela vůní. "Ne! Ne!!!" Říkala si přísně. "Měla si snídani Miell, teď nesmíš myslet na jídlo!!!" Zabočila do chodby a tam se schovala do boty v botníku. Chvilku tam čekala, ani nevěděla na co a jak dlouho, a najednou se ozvala kuchařka z kuchyně: "Ajajaj! Došel celer!" A člověk s rukou: "Počkej mami, dojdu ho koupit!" Navlékl si boty, a Miell se musela držet za tkaničky aby nevypadla, a aby ji zároveň člověk nezašlápnul. Dveře se otevřely a bota s Miell se dostala ven. Konečně je Miell venku! Konečně může utéct!!!
Miell se koukala kolem sebe a čichala ty neznámé pachy. Kolem bylo všechno tak... Tak mohutné... Pro křečka je velký svět moc nebezpečný. Bota zamířila do obchodu. Billa, stálo nad vchodem. Miell se na botě postavila. Věděla, že se chvíle rozloučení blíží. Pokrčila nožičky... A letěla. Dopadla na regál se svíčkamy. Člověk zabočil do uličky a nic netušil. Miell si čuchla k jedné veliké svíčce a skoro omdlela. Pach té svíce byl horší než to vypadalo. Kolem prošla nějaká paní z proutěným košíčkem a začala si vybírat čajovku. Miell se schovala mezi sirky. Paní si vybírala poměrně dlouho a nakonec si vybrala tu hroznou svíčku s omamným pachem. Pak si začala vybírat ještě sirky. "To si snad dělá srandu, né???!" Zaklela potichu Miell. Paní si vybrala sirky které byly vedle křečíčky. Vzala si je a v tom ji uviděla. "Pomóóóc!!!!! Krýýýsááá!!!!!!!!!!!" Začala ječet. "Ženská, tys zaspala přírodopis??! Já jsem KŘEČEK!!!!!" Křičela Miell. Ale už přišli nějací cizí pánové ve žlutém oblečení, chytili Miell za kůžičku za krkem a ten jeden povídá: "Paní, to je jenom křeček! Není třeba se ho bát! Ale mohl by mít nějakou nemoc, raději ho na stanici uspíme!" A ta paní na to: "Odneste tu obludu! Nebo mě nakazí žloutenkou!!! Odneste ten hnus!!!!!!!!!!" Miell se to asi třikrát opakovalo v hlavičce, a nakonec jí to došlo. "Oni mě uspí," Zašeptala. Pak se začala kroutit, ale páni ve žlutém měli speciální krabičku na škůdce, a jak zjistili, že se Miell snaží utéct dali ji tam. Zakrili tu krabici žlutým pláštíkem, a rychle vypochodovali z ven. Miell už zažila lecos. Ale nikdy jí při tom nešlo o život. Teď jí o život šlo. Miell viděla už jen ten nápis nade dveřmy, který hlásal slovo Billa...
Pánové ve žlutém nasedli do žlutého auta s nápisem DERATIZÉR a vyjeli z pakoviště u Billy na silnici. Jeden pán, co zrovna držel krabičku s Miell, se jednu chvíli zasmál a prohodil k ostatním: "Heleťte, co kdybychom neplatili za injekce a za plyn, co kdybychom tu potvoru nechali proletět se. Chápete. Jako že bychom šup!" A ukázal palcem k zavřenému okýnku. Pán který řídil mu řekl: "Jestli je to vtip, tak sis ho mohl odpustit a jestli to myslíš vážně, tak stejně nám zákon jasně zakazuje zabíjet zvířata nehumálně. Takže s tím nesouhlasím." A upřeně se díval na silnici před sebou. "Je to vtip!" Řekl ten první pán.
Miell se zatím snažila prohrabat z krabičky, ale byla z umělé hmoty. Měla štěstí, že ve víčku byly dírky, kterýma proudilo světlo. Koukla se jednou ven, nestačila si však prohlédnout okolí, protože auto prudce zastavilo a Miell se odkutálela do rohu krabičky a bouchla se do hlavy. Slyšela, jak se otevírají dveře auta a pán, který držel krabičku vystoupil. Krabička se chvíli houpala ze strany na stranu, jak pán šel. A potom se na Miell konečně odklopilo víko a krabička se nahnula, Miell vyskočila a už už se snažila utéci, ale čekal ji šok. Byla na bílém stole, a pán měl na rukou rukavice. Nad ní visely na tyčkách různé stříkačky, hadičky, injekční jehly a nějaká krabička, vedle které byla hadice, na které bala nalepená nálepka s lebkou a nápis 'POZOR, PLYN!' v krabičce byla díra na tu hadici a právě tohle pán sundal. Vzal Miell do ruky a hodil ji do krabičky. Miell chtěla prolézt dírou v krabičce, jenže pán do ní nasadil už tu hadici. Vytáhl z pod stolu něco jako malý vysavač a nasadil ho na druhý konec hadice. Zapnul to.
Chvíli Miell slyšela jenom hlasité hučení, potom ji začala bolet hlava a potom se rozkašlala. Kašlala tak, že málem padla do bezvědomí. Ovládla se však, a po kašli se chtěla nadechnout. Ale nešlo to. Miell to ještě několikrát vyzkoušela a potom si začala uvědomovat, že se dusí. Začala panikařit. "Pomóóóc!!!!! Pomozte mi někdo!!! pomóóóc!!!!!!!!!! Kuck! Kuck! He... He... Hepčík!!! Po... Mmmmmm!!!!! MMMMMM!!!!!!!!!!" Křičela a bouchala do stěn bedny. Nikdo ji ale neslyšel, a jestli ano, tak jenom ten pán, a ten jí stejně nechce pomoct. Miell to vzdala. Skrčila se v koutku a doufala, že už to bude mít brzo za sebou. Krabice se plnila plynem. Miell si vytáhla ze žgraní malé zrníčko a několik kousků papírků. Byly to fotky. Pomalu se jimi probírala. Na první byla ona a několik lidí. I člověk s rukou. Na další byla zase ona, ale teď tam nebyli lidé, jenom ona a klec. Na třetí fotce byla s moučným červíkem. Na čtvrté byla v kolečku. Na páté byla ona a člověk s rukou jak vysávají. Na to si pamatuje. Ta hadice ji vtáhla dovnitř. Byla tam špína a plno prachu, smrdělo to tam. Člověk s rukou ten vasavač vypnul a Miell vylezla ven tou hadicí. A na poslední, na páté fotce, byla jenom ona a člověk s rukou. V rohu fotky bylo napsáno: "Miell a Adam navždy" Navždy... Miell si schovala fotky spátky do žgraní. A potom ji něco napadlo.
"Je to jako vysavač... Je to... Kuck! Kuck! Hepčík! Kuck! ...jako vysavač... Kuck! Kuck! Kuck!" Opakovala si Miell a šla v hadici dál. Viděla světlo... "Tak, a teď přijde moment překvapení... Kuck!!! Kuck!!! Kuck!!! Je to... Kuck! světlo naděje, nebo... Kuck! Světlo na konci tunelu?" říkala si Miell v duchu. Kuckala a kašlala pořád, málem se dávila, div, že ještě žije, ale křeččí tvrdohlavost a houževnatost je neporazitelná. Miell si skrátka umanula, že bude žít dál.
Komentáře
Přehled komentářů
Moc chci křěčka!Už vím jméno pro kluka,jestli ho budu vůbec.Bude Romo,a když to bude holka,tak Matylda.
Skvělá stránka!
(Betcho, 22. 7. 2011 23:17)Ahoj, moc se m líbí tvoje stránka. My máme doma taky džungaráky, moje dcera jich má asi deset /grrrrr....!/, tak ji na tuhletu Tvoji stránku upozorním. Hodně chovatelských úspěchů!
Re: Skvělá stránka!
(já, správce webu, 4. 9. 2011 9:22)Bezva! A děkuju za pochvalu! Já doma sice nemá křečků deset ale dvacet sedm, ale věřím, že i s deseti může být velká legrace! :D
Chci mít křečka
(Terka , 18. 8. 2014 19:05)