Zkušenost 1
Jeden den (datum si už přesně nepamatuju, někdy kolem Velikonoc) jsem šla s mamkou od našeho domu na Starou osadu, nevím sice přesně proč, ale myslím že jsme tam šli někomu naproti. No, každopádně, pokud to znáte na Karáskově náměstí (je tam zubař a taky kostel) tak víte, že před tím kostelem je tekové hřiště, několik prolézaček, no nic moc, ale když se člověk nudí, dokáže si tam zabavit. No, a tak tam na kraji stála nějaká dodávka a vedle ní na chodníku asi pět mladých lidí, něco kolem dvaceti. A jeden kluk měl krásnou fenu ridgebacka, nebylo to ani štěně, ale ani nebyla úplně stará, pořád z ní zářila mladost a hravost. Nebyla na vodítku (přestože v tom okolí psi MUSÍ být na vodítku!) a tak šla k nám, tedy hlavně k Denisce, která rostomile cupitala vedle mých kotníků. Holky se očuchaly, a všechno v pohodě, když si toho najednou vžiml ten kluk a zakřičel na ni "k noze!". Dede s fenkou mezi sebou prohodily pár vět takové to "jak se má páníček" a "kolik těch vrabců jsi už chytila", a kluk na ni zavolal znovu. Fenka na Dede kývla na pozdrav a utíkala k páníčkovi, který už byl netrpělivý. Otočili jsme se k nim zády a šly jsme, když jsme uslyšely zoufalé kňučení, a naštvaný hlas: "to se dělá, neposlouchat!!?". Ohlédla jsem se, a viděla jsem, jak ten kluk honí tu fenku po chodníku, ona se staženým ocasem a on jí škrábe, tahá ji za krk, kope...
Otočila jsem se, pořád jsem však slyšela to vytí a srdceryvné kňučení. A ti ostatní lidé tam jenom tak stáli, dokonce ani ta jedna holka, která vypadala docela sympaticky, nic neřekla, když kluk do fenky kopal a bil ji. "Takoví lidi by neměli vůbec mít psa." Prohodila mamka, a já jsem řekla: "No, ještě, že existuje karma, já osobně bych navrhovala ukopání!" a řekla jsem to dost nahlas, aby mě ti lidi slyšeli a možná, že v tom i slyšeli výčitky.
Když jsme šly zpátky domů, už tam nikdo nebyl, jenom několik cákanců krve...