Zkušenost 2
Jednou jsem šly ráno do školy. Přišla jsem na zastávku a čekala na tramvaj. Najednou přiběhl rostomilý pejsek (welshcorgi) a žačal kolem mě běhat. Pohladila jsem ho a dál si ho nevšímala. Chvíli na mě koukal (a byl asi tři centimetry od silnice, na které se míhala auta) a potom začal běhat po zastávce, kolem jiných lidí. Najednou se přiřítil rozzuřný pán a začal pejska honit po zestávce. Přijela tramvaj (málem pod ní vběhl) a já nastoupila. Na zastávce už zůstal jenom naštvaný pán (asi páníček) a jeden chlápek. Welshcorgi stáhl ocas mezi nohy a couval před páníčkem. Najednou po něm páníček skočil a málem by ho rozmáčkl kolenem, ale pohotový pes uskočil. Chlápek pochopil, co se děje a nadběhl mu. Přidržel ho (protože---on neměl obojek!!!) a počkal, až se páníček zvedne ze země. Já jsem už tu chvíli odjížděla tramvají do školy, ale pořád jsem byla dost blízko, abych mohla vidět, jak páníček zvedá pejska za kůži na krku vysoko do vzduchu, řve na něj, třepe s ním jako s hadrem a potom si ho hází přes rameno.